<?xml version="1.0" encoding="windows-1250"?>
<rss version="2.0">
<channel>
<title>Pavel Šporcl</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Pavel Šporcl - oficiální stránky</description>
<language>cs</language>
<item>
<title>Obrovský úspěch v Japonsku</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Obrovský úspěch v Japonsku </description></item>
<item>
<title>Gipsy Way turné - Tábor</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Sliboval vášeň, energii i pestrost. A vše dodržel... Sliboval vášeň, energii i pestrost. A vše dodržel. Řeč je o houslovém virtuosovi Pavlu Šporclovi, který ve středu v táborském Miléniu odehrál koncert s cikánskoukapelou Romano Stilo. Vystoupení se vázalo k počinu Gipsy Way a jak koncert dokázal, kompakt ukazuje směr, jímž by se mohl Šporcl "spouštět" častěji.Z vážné hudby si nechal precizní techniku, kterou - jak sám říkal - musel vylepšit o rychlost.Romano Stilo ve složení dvoje housle, cimbál, klavír a kontrabas totiž nevycházeli ze strhujícího, ale přitom s lehkostí zahraného tempa. A Šporcl jako byk nim patřil odjakživa.Na koncertě zazněla hudba ruská, rumunská, cikánská, ale i filmová. Během dvou hodin se tak pořádně zapotili nejen hudebníci, ale i diváci,kteří si poklepávali nohama či tleskali. "Večírek" tak rozhodně nebyl koncertem vážné hudby, jak si zjevně organizátoři mysleli.Unikátní spojení Šporclovy virtuozity s cikánskou rytmikou a temperamentem zvedalo ze židlí téměř každého. Bohužel, kvůli sálu zaplněnému židlemi, které "zdobily" desítky žlutavých cedulek HOST - rozuměj židle ne pro veřejnost, si nikdo takříkajíc trsnout nemohl.I když k tomu kapela hned v úvodu koncertu vybízela.</description></item>
<item>
<title>Pavel zahrál francouzským dětem</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Pavel si ve Francii zahrál výchovný koncert pro 1500 dětí </description></item>
<item>
<title>Rozproudili Lucernu a převzali ocenění</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Rozproudili Lucernu a převzali Platinovou desku </description></item>
<item>
<title>NOVÉ CD</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Na trh bylo uvedeno nové CD koncerty Strausse a Korngolda Pavel v těchto dnech vydává u společnosti Supraphon nové CD, na kterém, společně se Symfonickým orchetrem hl. města Prahy FOK a dir. Jiřím Kouktem, nahrál houslové koncerty E.W.Korngolda a R.Strausse. Možno zakoupit v sekci Obchod.</description></item>
<item>
<title>Zahájení Gipsy Way Tour 09</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Zahájení Gipsy way Tour 09 </description></item>
<item>
<title>Pavel zahajuje festivaly a chystá turné</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Pavel zahajuje festivaly a chystá se na turné </description></item>
<item>
<title>S Folle Journée v Riu</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>S Folle Journée v Riu </description></item>
<item>
<title>Gipsy Way</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Skvělý "crossover" od muže s kloboukem a houslemi  Skvělý "crossover" od muže s kloboukem a houslemi Ve své recenzi výběru Dvořáka a Suka od Pavla Šporcla (3/07) jej Edward Greenfield označil za "nejcharismatičtějšího ze všech mladých českých houslistů". Ve chvalozpěvu na Šporclovu nahrávku Paganiniho (4/05) se Rob Cowan zmínil o jeho "prudce elegantním šátku na hlavu". Všichni očekávali brzké crossoverové album, a tady je - ačkoli se zdá, že nyní Šporcl dává přednost šviháckému klobouku před šátkem.  O doprovod se postaral Romano Stilo, cimbálový soubor (nebo cikánská kapela, chcete-li), kterou založili teprve v roce 2006 muzikanti ze slovenských a maďarských hudebních akademií. Program patrně zahrnuje v různých úpravách téměř všechny slavné cikánské melodie spolu s dalšími, méně známými čísly - především od rumunského virtuosního houslisty Georgese Boulangera (1893-1958). Celkové zpracování je velmi neobyčejné, a rozjařující výsledek zcela rozptyluje jakékoli náznaky toho, že jde pouze o jednoduché omílání otřepaných populárních melodií.  Koncert byl nahrán v pražském klubu La Fabrika před živým obecenstvem, jehož výkřiky nadšení nad sladkou lyričností Šporclovy hry a vzrušující virtuozitou všech ostatních hudebníků ještě více umocňují skvělou atmosféru. Stejně jako v případě všech crossoverových alb, přistupoval jsem i k této nahrávce s obavami, byl jsem však okamžitě uchvácen. Možná neočekáváte, že uslyšíte svého Brahmse, Sarasateho, Chačaturjana či dokonce Vittoria Montiho hrát tímto způsobem; ale právě tak je budu já očekávat v budoucnu. Znamenité.  </description></item>
<item>
<title>Český houslista slaví úspěchy ve Francii</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Český houslista slaví úspěchy ve Francii </description></item>
<item>
<title>Vivaldi, Čtvero ročních dob</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Pavel Šporcl nabízí opak stylizovaných dobových interpretací Vivaldiho Čtvera ročních dob.  Pavel Šporcl nabízí opak stylizovaných dobových interpretací Vivaldiho Čtvera ročních dob. Ve svém přístupu využívá širokou dynamickou škálu a atraktivně plynulé střídání temp. Neváhá vychutnat si klidná místa a jindy vtrhnout do hudebního proudu a neohroženě předvést svou virtuositu. Celkově jde o přístup, který nabízí víc než jen životaschopnou alternativu k uhlazenosti dobové interpretace."Jaro" přináší dobrou náladu a evokuje rozpustilé hrátky, avšak nejsem přesvědčen, zda by "Léto" mělo být tak nepředvídatelné: Šporclovo hojné používání rubata dává tušit příchod extrémně bouřlivých pasáží. Se stejným vzrušením hraje první a třetí větu "Podzimu", kde celkový efekt převyšuje nad zřetelností. Nálada těchto vět tak vytváří silnou polaritu vůči prostřednímu Adagio molto, které téměř uspává. Šporclova zima je předvídatelná víc a finále pak přináší očekávaný ohňostroj virtuosity. Pokud jde o sólové party v Bachově Dvojkoncertu, obou se ujal sám Šporcl - což je samozřejmě možné pouze v nahrávacím studiu. Pro mne osobně tento způsob naprosto znemožňuje dialog mezi dvěma různými hlasy, což škodí především oběma vnějším rychlým větám. Šporclovy housle moderní výroby mají líbezný tón a dobře se doplňují s uhlazenou a elegantní Pražskou komorní filharmonií. Cembalo není příliš slyšet, ale to je zřejmě výsledkem vyvažování zvuku při nahrávání. Ze zvukového hlediska je nahrávka jinak velmi dobrá a jako bonus lze na počítači zhlédnout dvě věty Vivaldiho Dvojkoncertu. </description></item>
<item>
<title>Šporcl plní kostely a exceluje</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Šporcl plní kostely a exceluje </description></item>
<item>
<title>Vivaldi Tour 08</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Vivaldi Tour 08 </description></item>
<item>
<title>A.Vivaldi - Čtvero ročních dob</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Vivaldiho se Šporcl ujal s velkou brilancí a noblesou, do sólového partu vnesl řadu osvěžujících prvků...  Jen málokterý špičkový houslista dnes ve své diskografii nemáVivaldiho Čtvero ročních dob. Cyklus dvanácti koncertů se stal hitem klasického repertoáru, lákadlem, jemuž stěží odolávají nejen interpreti samotní, ale především nahrávací firmy. Právě v tomto faktu však přirozeně spočívá i jisté nebezpečí. Nahrávekslavného opusu, včetně těch, které se řadí k takzvaně historicky poučeným, totiž existuje velmi mnoho a s každým novým albem tak interpret stojí před otázkou, jak se tohoto Vivaldiho díla zhostit pokud možno nově, neotřele a přesvědčit tak posluchače, že právě jeho pojetí má své opodstatnění a smysl.Mám-li se pokusit o srovnání dvou čerstvých příspěvků do dlouhé řady stávajících nahrávek Vivaldiho díla, nabízí se výše uvedená otázka samozřejmě také. Hlavními protagonisty jsou tentokrát houslisté Pavel Šporcl a Sarah Chang a již po prvních taktech je evidentní, že jde o konfrontaci dvou rozdílných interpretačních přístupů. Pavel Šporcl si ke spolupráci na nesnadném úkolu přizval Pražskou komorní filharmonii (kromě samotného Vivaldihoobsahuje album také Bachův Koncert pro dvoje housle a smyčce d moll, BWV 1043) a toto spojení přináší výsledek rozhodně hodný pozornosti. Vivaldiho se Šporcl ujal s velkou brilancí a noblesou, do sólového partu vnesl řadu osvěžujících prvků v podobě osobitých improvizací, ovšem bez toho, aniž by se z díla vytratil řád a stylovost, kterou v posledních desetiletích nemálo ovlivnil právě onen výše uvedený proud historicky poučené interpretace. 0 míře či zdařilosti některých improvizací by jistě bylo možné diskutovat, ale konec konců vždy záleží na přesvědčivosti interpreta a Šporclovo pojetí jako celek (rovněž zásluhou lahodného zvuku jeho modrých houslí i skvělého výkonu Pražské komorní filharmonie) rozhodně přesvědčivé je.Podstatně odlišný dojem zanechává provedení Vivaldiho díla americkou houslistkou Sarah Chang. Je-li právě osobitost tím, co zvláště v případě notoricky známých opusů může přinést moment překvapení,nabídnout posluchači nečekaně nový, inspirativní zážitek z díla jinak důvěrně známého, pak této zbraně Sarah Chang nedokázala příliš využít. Pocitu jisté fádnosti z její hry se nelze ubránit ani navzdory skvělému Orpheus Chamber Orchestra, který je na nahrávce její partnerem. Vivaldi v provedení Chang má značně romantický nátěr, místy jako by připomínal spíš Mendelssohna než italské baroko. Chang, jak se zdá, se nenechala spoutat žádnými očekáváními v podobě stylového uchopení barokního kusu, nebojí se velkých melodických oblouků ani místy až příliš volného nakládání s agogikou. Překvapivá je vůbec i její volba temp, jež jsou celkově extrémně pomalá - nakonec, nejlépe to dokumentují čísla: ve srovnání se Šporclovou interpretací je pojetí Chang o plných patnáct minut delší!Z předkládané dvojice nahrávek Vivaldiho Čtvera ročních dob je pro mne jednoznačně "vítězná", objevnější a nápaditější nahrávka Šporclova. Přesto, i když na tomto místě je to míněno spíše jako poznámka pod čarou, si nemohu nevzpomenout na proslulou nahrávku Kennedyho Čtvera ročních dob s English Chamber Orchestra (dnes starou již téměř 20 let!). Tehdy jí nespoutaný Nigel Kennedy šokoval hudební svět, dodnes je však svou originalitou a obrovským vnitřním nábojem naprosto výjimečná. O to obtížnější pozici v celkovém kontextu tak přirozeně mají jak dvě výše uvedená alba, tak i ta, která v budoucnu budou vznikat.Svatava ŠenkováHHHHH</description></item>
<item>
<title>Pavel Šporcl "zaskočil" v Ženevě a exceloval</title>
<link>http://www.pavelsporcl.cz</link>
<description>Houslista Pavel Šporcl vystoupil v pondělí v Ženevě na novoročním koncertu Orchestre de la Suisse Romande, který dirigoval světoznámý Vladimir Fedosejev.  ŽENEVA/PRAHA Houslista Pavel Šporcl vystoupil v pondělí (7.1.2008) v Ženevě na novoročním koncertu Orchestre de la Suisse Romande, který dirigoval světoznámý Vladimir Fedosejev. Podle informací Supraphonu sklidil Šporcl ve Victoria Hall ovace, i když byl pro publikum vlastně překvapením programu. "Zaskakoval jsem za britského houslistu Daniela Hopea, který onemocněl. Vše jsem se dozvěděl až v pátek," objasňuje umělec. Hrál skladby Antonína Dvořáka, Petra Iljiče Čajkovského a Dmitrije Šostakoviče. "Přitom Čajkovského a Šostakoviče jsem nikdy předtím nehrál. Poslali mi naskenované noty v pátek večer, na sobotní zkoušce jsem tyto dvě skladby již hrál," popsal situaci Šporcl. Podle něj se rýsuje i další možná spolupráce s dirigentem Fedosejevem. Koncert nahrávalo Radio Swiss Classic. Pavel Šporcl se chystá vystoupit ve Švýcarsku znovu: ve čtvrtek 14. února se představí v St. Gallenu v Tonhalle společně se Symfonickým orchestrem St. Gallen, který bude řídit Jiří Kout.Modré housle zaznějí v Praze i v Budějovicích Na koncert s modrými houslemi se mohou těšit 18. ledna také v Českých Budějovicích, kde Šporcl vystoupí s Jihočeskou komorní filharmonií. K významnějším vystoupením letošního roku patří i ta, která Pavel Šporcl připravuje na 19. a 20. února do Obecního domu v Praze, kde společně s orchestrem FOK a s dirigentem Jiřím Koutem přednese houslový koncert Richarda Strausse. Vydavatelství Supraphon Music koncert zaznamená pro pozdější vydání na CD.</description></item></channel></rss>