MFDnes 22.11.2007, V.Drápelová
Vivaldi, to je bigbít, tvrdí Pavel Šporcl
Praha - Mít v diskografii barokní hit Čtvero ročních dob od Antonia Vivaldiho je snem většiny houslistů. Nyní si ho splnil i houslista Pavel Šporcl. Svým novým kompaktním diskem, který mu vydal Supraphon, však současně vstupuje do tvrdé konkurence. "Čtveráci" - jak skladbě přezdívají muzikanti - byli totiž natočeni mockrát, a to i těmi nejslavnějšími světovými virtuózy.
"Vím, že existuje spousta snímků, ale myslím, že v této kompozici se dá stále objevovat něco nového," zdůrazňuje virtuos Pavel Šporcl, kterého doprovází Pražská komorní filharmonie. Z dřívějších nahrávek obdivuje zvláště ty, které pořídili Nigel Kennedy, Anne-Sophie Mutterová nebo Itzhak Perlman. "V poslední době je přístup ke skladbě ovlivněn dobově poučenou interpretací a to je dobře. Tempa jsou rychlejší, takže hudba šlape. Zkrátka slyšíte bigbít, jenom bez bicích," podotýká.
Šporcl proti Šporclovi
Čtvero ročních dob jsou první čtyři z dvanácti koncertů pro housle a smyčcový orchestr op. 8. Od prvního publikování roku 1725 začaly žít vlastním životem. "Ke každému koncertu napsal Vivaldi sonet, v němž vypráví obsah. Například Léto líčí bouřku a strach pasáčka před blesky a hromy," vysvětluje houslista Pavel Šporcl, který hraje na nový nástroj z dílny Jana Špidlena. Housle na pohled upoutají modrým lakem.
K Vivaldimu houslista připojil ještě Bachův Koncert pro dvoje housle a smyčce d moll. Oba sólové party se rozhodl nahrát sám - a zjistil, že to vůbec není snadné. "Myslel jsem, že to bude jednodušší. Nakonec jsem však pořád nadával na prvního houslistu. Dlouho jsem se do sebe nemohl trefit," přiznává.
Celou nahrávku, která obsahuje i videobonus, je možné si koupit nejen jako CD, ale také si ji stáhnout na www.i-legalne.cz.
Houslista Pavel Šporcl vystoupil v pondělí v Ženevě na novoročním koncertu Orchestre de la Suisse Romande, který dirigoval světoznámý Vladimir Fedosejev.
ŽENEVA/PRAHA
Houslista Pavel Šporcl vystoupil v pondělí (7.1.2008) v Ženevě na novoročním koncertu Orchestre de la Suisse Romande, který dirigoval světoznámý Vladimir Fedosejev. Podle informací Supraphonu sklidil virtuos Pavel Šporcl ve Victoria Hall ovace, i když byl pro publikum vlastně překvapením programu. "Zaskakoval jsem za britského houslistu Daniela Hopea, který onemocněl. Vše jsem se dozvěděl až v pátek," objasňuje virtuos. Hrál skladby Antonína Dvořáka, Petra Iljiče Čajkovského a Dmitrije Šostakoviče. "Přitom Čajkovského a Šostakoviče jsem nikdy předtím nehrál. Poslali mi naskenované noty v pátek večer, na sobotní zkoušce jsem tyto dvě skladby již hrál," popsal situaci houslista Pavel Šporcl. Podle něj se rýsuje i další možná spolupráce s dirigentem Fedosejevem. Koncert nahrávalo Radio Swiss Classic. Pavel Šporcl se chystá vystoupit ve Švýcarsku znovu: ve čtvrtek 14. února se představí v St. Gallenu v Tonhalle společně se Symfonickým orchestrem St. Gallen, který bude řídit Jiří Kout.
Modré housle zaznějí v Praze i v Budějovicích Na koncert s modrými houslemi se mohou těšit 18. ledna také v Českých Budějovicích, kde houslista Pavel Šporcl vystoupí s Jihočeskou komorní filharmonií. K významnějším vystoupením letošního roku patří i ta, která Pavel Šporcl připravuje na 19. a 20. února do Obecního domu v Praze, kde společně s orchestrem FOK a s dirigentem Jiřím Koutem přednese houslový koncert Richarda Strausse. Vydavatelství Supraphon Music koncert zaznamená pro pozdější vydání na CD.
Nedávno jste se vrátil z New Yorku, byl jste tam pracovně?
"Byl to výlet, který jsem spojil s prací, měl jsem tam několik jednání. S Bárou jsme stihli zajít na koncert, na zakončení newyorského filmového festivalu, byl jsem na NHL a ještě jsme viděli muzikál Mama Mia. Krásné byly procházky, také jsme i nakupovali, protože jsem potřeboval nové oblečení pro své dvořákovské turné, na které tento týden vyjíždím. Během těch šesti dní jsme navštívili Český národní dům a sešli jsme se s Gitou Fuchsovou, která ho má na starosti. Ten by se měl do roka otevřít a měl bych v něm účinkovat."
Máte v Americe své obecenstvo?
"Hrál jsem tam několikrát, těch příležitostí k hraní je tam hodně."
Je stále zájem o váš žánr, nebo cítíte, že klasická hudba zajímá méně lidí než dřív?
"O moje koncerty je stále stejný zájmem, což mi samozřejmě dělá radost. Pro mě se nic nezměnilo, naopak mě to nutí být stále lepším a přicházet s novými nápady a myšlenkami."
Na kolik vyjde váš koncert?
"To je vždy jiné, ale konkrétní částku se ode mne nedozvíte."
Nestýská se vám po éře šátků, které jste nosil na hlavě?
"Já jsem se po sedmi letech rozhodl, že musí přijít změna, a proto se mi po tomto období nestýská. I když mám stále pod postelí těch 170 šátků schovaných, a kdykoli si nějaký z nich mohu vzít."
Co je tedy pro vás teď typické?
"To, že nehraji ve fraku nebo ve smokingu. Koncerty si uvádím a lidé se na nich mohou i zasmát. Stále si držím volnější styl. A teď do toho přibyly moje nové modré housle."
Je pro vás těžké se v dnešní době hudbou živit?
"Mám to štěstí, že mě hra na housle živí. Existenční potíže nemám, ale takových je nás hodně málo. Být muzikantem v klasické hudbě je velká řehole. Kolegové, kteří hrají v orchestru, si ještě musí přivydělávat, protože jejich platy jsou malé. Chtělo by to určitě, aby šlo do kultury víc peněz. Já ale nejsem závislý na nějaké státní moci, proto se musím hodně ohánět, abych to všechno zvládal."
Kolik stihnete vystoupení?
"Mám do roka kolem sta vystoupení, takže každý třetí, čtvrtý den."
Každý rok si prý potrpíte na tom, abyste měl dostatečnou dovolenou…
"Ano, každý rok mám měsíční dovolenou v létě a čtrnáct dní v zimě. Loni jsem byl v Alpách a letos vůbec netuším, kam se vydám. Pro mě není důležité, abych někam za každou cenu odjel, jde mi především o to vypnout a odložit housle."
Housle si kupujete sám?
"Ano. S jedním italským nástrojem z roku 1749, který byl zatím nejdražší, mi vypomáhala jedna banka, která pro mne housle koupila a já je potom splácel. Teď už jsou moje, stejně jako dva další nástroje."
Co svatba s Bárou?
"Máme se s Bárou rádi, ale zatím svatbu nechystáme. Všechno má svůj čas."
Letos jste si vybírali společné bydlení, jak to dopadlo?
"Ano. Ještě ovšem nebydlíme tak, jak bychom si přáli."
Proč?
"Musíme ještě zařídit mnoho věcí."
Vyrážíte teď na turné, navštíví Bára některý váš koncert?
"Určitě přijde minimálně na jeden koncert, a to do pražského Rudolfina, který se koná 20. listopadu."
Co fanoušci a hlavně fanynky? Píšou vám nějaká milostná vyznání?
"Fanoušci mi dělají radost a píšou, což mne velmi těší. Před nedávnem byl založen Klub přátel Pavla Šporcla, kde mají možnost různých slev, nákup mých cédéček či stahování fotek nebo tapet."
Autor: Šárka Nováková
Je vám třiatřicet. Jak snadná byla cesta z rodných Českých Budějovic na světové hudební výsluní?
Vypadá to, že to šlo samo, ale já jsem nikdy v životě neměl nic zadarmo. Všechno jsem si musel pořádně odpracovat. Prostě nebylo to tak, že bych někde zahrál a najednou se všichni radostí zbláznili. Ale na druhé straně je ta práce natolik krásná, že mi to za to stálo. Jsem totiž houslemi doslova posedlý.
Nakolik vám v kariéře pomohl studijní pobyt za mořem?
Určitě mi to dodalo sebevědomí. Pokud se houslí a mého hraní týká, byla to škola k nezaplacení. Dobře jsem se naučil jazyk. Studoval jsem na několika školách, diplomovou práci jsem psal v angličtině. A zdá se, že tomu učitelé rozuměli. I když jsem poslední dva roky žil v New Yorku, což je hodně drahé město, v rámci možností jsem často chodil na koncerty. Většinou jsem si kupoval nejlacinější lístky na bidýlko. Do Carnegie Hall, Metropolitní opery, slyšel jsem živě Jessye Normanovou, Luciana Pavarottiho, Plácida Dominga, z mých houslových idolů Itzhaka Perlmana, pianistu Pogoreliche… Určitě mě to hodně ovlivnilo, byť možná nevědomky.
Když jste začínal být známý, párkrát se o vás napsalo jako o „českém Paganinim“…
(smích) Paganiniho svým způsobem obdivuju, jako asi všichni. Sice nevíme, jak hrál, ale musela to být úžasná osobnost. Houslovou hru povýšil o několik pater. Když jsem začínal být známější, využil jsem interpretační prostor, který tady byl, protože Paganiniho virtuózní skladby moc houslistů nehraje. Připravil jsem z Paganiniho kompozic sólový koncertní program a posléze natočil album, na kterém je i videoklip režiséra Juraje Herze.
Už tehdy jste se od ostatních houslistů hodně lišil.
Chtěl jsem dokázat, že hudebník nemusí nutně být jenom starší vážný pán ve fraku, že to může být mladý usměvavý kluk. Proto jsem začal nosit šátek, aby mě mladí lidé začali brát jako jednoho z nich. I klasická hudba přece může být zábava a legrace. Nemusí se na ni chodit v saku a kravatě, ale třeba v džínách. Nevím, třeba právě tohle jsem z Paganiniho nějak podvědomě vycítil.
Onen šátek už patří definitivně minulosti? Používal jsem ho na pódiu sedm let a jako hlavní image už to snad stačilo. Šátky mám samozřejmě pořád rád, mám jich doma sto sedmdesát, a když je příležitost, občas si některý opět beru. Naštěstí mám v pódiovém oblečení velkou volnost, rád ho měním a můžu si vzít vlastně cokoliv. Jen mám teď pocit, že šátek už jsem nosil hodně dlouho.
Jaká je tedy vaše současná pódiová image?
Hlavně hodně free, žádná zavedená konvence a strnulost. Je to většinou věc momentální nálady. Když mám chuť, dám si vlasy do culíku, někdy hraju v košili, jindy v triku. Když jsem loni na podzim premiéroval na turné po republice s Teplickou filharmonií houslový jazzový koncert Josefa Vejvody, vzal jsem si klobouk. Připadalo mi, že se k jazzu hodí. Ale moc šťastný nápad to nebyl. Pořád jsem si do něj šťouchal smyčcem a bál se, že si ho každou chvíli shodím. Šátek byl v tomto ohledu mnohem „bezpečnější“.
Máte v repertoáru takzvanou tutovku? Skladbu, o které víte, že zcela jistě zaujme?
Mám jednu skladbu pro housle a klavír, kterou hráváme jako přídavek. Jmenuje se Vzpomínka na Ameriku a napsal ji slavný francouzský houslista Henri Vieuxtemps. Když jel začátkem minulého století na americké turné, tak aby se zavděčil tamnímu publiku, složil téma s variacemi na lidovku Yankee Doodle. Ta je fanatická! Sklízí obrovský aplaus kdekoliv na světě. Mimochodem, ony většinou všechny přídavky zabírají. Často s kolegy muzikanty žertujeme, že bychom mohli koncert vynechat a rovnou hrát jenom přídavky… Ale asi by mě to nebavilo, bylo by to hodně monotónní.
Co děláte pro to, aby koncert nebyl nuda?
Proboha! Nuda to nesmí být v žádném případě. Nejde ale jenom o repertoár a provedení, jehož kvalita je pro mě nejdůležitější. Kdybych jenom přišel, tvářil se smrtelně vážně, odehrál tři houslové sonáty, uklonil se a odešel, to by mě nebavilo. Chtěl jsem změnit ten zaběhnutý způsob prezentace klasických koncertů a snažil se svá vystoupení obohatit i o nehudební aspekty. Koncerty si uvádím, mluvím o skladbách a autorech, k lepšímu dávám různé historky, hudební vtipy. Chci, aby byli lidé do koncertu vtaženi a něco si z něj také odnesli. A snad dokážu i rychle reagovat na to, co se děje v sále.
Váš hudební nástroj má čtyři struny. Jaké pomyslné čtyři struny potřebujete k životu?
Taková jedna struna jsou nepochybně housle a hudba. Druhá moje přítelkyně Bára, celá rodina, kamarádi a všichni blízcí. Taky by se hodily peníze. Ale všechno bych to mohl shrnout do jedné silné struny nebo spíš lana. Narodil jsem se totiž ve znamení Býka a jako takový se nechci rozčilovat, řešit malichernosti a banality. To je přece základ klidného a spokojeného života!
Pavel Šporcl (33) - Rodák z Českých Budějovic. V roce 1999 dokončil studia houslového oboru na Hudební fakultě pražské Akademie múzických umění. V letech 1991-1996 absolvoval studijní pobyt v USA, v roce 1993 se stal vítězem mezinárodní houslové soutěže Holland Music Sessions World Tour Competition, o čtyři roky později laureátem mezinárodní hudební soutěže Pražského jara. Má na svém kontě 10 alb, 1 platinovou a 3 zlaté desky. Kromě houslí patří k jeho zálibám literatura, filmy a sport. Je svobodný, žije s herečkou Barborou Kodetovou (36). Nedávno byl založen Klub přátel Pavla Šporcla.
ČTK, 1. 12. 2005
Houslista Pavel Šporcl natočil na CD první část dvoudílného kompletu komorních skladeb Antonína Dvořáka. Současně se objevuje na trhu singl, který upozorňuje na jeho chystanou první popovou desku. Její repertoár vytváří se skladatelem Ondřejem Soukupem.
Klasická hudba bude u mě vždycky na prvním místě, nechystám se ji razantně opustit. Klasickou hudbu miluji a dělám ji na sto procent, ale nejsem proti občasnému odbočení," řekl oblíbený virtuos. "Singl se bude hrát v celoplošných rádiích, tak určitě napomůže také popularitě - nejen mé, ale i housliček," dodal.
Šporcl vždy na prvním místě usiloval o přitáhnutí pozornosti mladého publika. Po turné s jazzovým triem Josefa Vejvody, kdy hrál Vejvodův houslový koncert Novelty Concerto, rozšiřuje nyní působení i do popu, aby podle svých slov ukázal mladým, že se dá hrát na housle i taková hudba. "Trocha improvizace a možnost autorského vlivu je příjemná a inspirativní," prohlásil.
Se Soukupem spolupracuje Šporcl na desce velmi úzce, k jeho základu přidává "různé houslové finesy". Nechce ovšem žádná aranžmá známých melodií, jen nové autorské věci. "Budou to rychlé i pomalejší skladby, obvyklý několikaminutový formát," řekl houslista na dotaz, zda jde o "písničky".
Dvořákovské dvojalbum, na němž spolupracuje klavírista Petr Jiříkovský, bude po dokončení příští rok první soubornou nahrávkou autorových skladeb pro housle a klavír. "Jako český interpret mám Dvořáka rád a je důležité, abychom jeho slávu šířili stále do světa - třeba i ve skladbách, které nejsou tak známé," řekl Šporcl.
Na první desce je takovým dílem desetiminutové Capriccio, která se podle něj prakticky vůbec nehraje. Je to jedna z mála Dvořákových skutečně virtuosních skladeb.
"Byl to nápad Supraphonu, který potřeboval takovou nahrávku do svého katalogu," řekl houslista o zrodu plánovaného dvojalba. Sám je jím nadšen a je přesvědčen, že svým příznivcům, kteří čekají na každou jeho další novou desku, nabízí ve Dvořákově hudbě velmi dobře poslouchatelný repertoár. ...
Právo , 19.11.2005 - Vladimír Říha
Houslista Pavel Šporcl vydal novou desku a říká: Chci se více věnovat i jazzu
Dvě nové nahrávky vydává v těchto dnech houslista Pavel Šporcl. Na prvním albu jsou Dvořákovy komorní skladby, druhé je popově laděným singlem Halliuve (obě vydává Supraphon). V Praze nedávno vystoupil i jako jazzový sólista na turné Novelty Concerto s Josefem Vejvodou.
Dvořáka nenahráváte poprvé, kolikáté to je vaše album s jeho skladbami?
Celkem třetí, na prvním Žlutomodrém CD byly Romantické kusy, na druhém pak houslový koncert skladatele, a teď nejnověji jeho nejznámější komorní věci pro housle a klavír včetně Romantických kusů, které jsem natočil v nové verzi. Příští rok bych chtěl zbylé Dvořákovy komorní skladby dotočit na druhé CD, takže by vlastně vznikl komplet dvou CD. Nahrávat by se mělo v červenci opět s Petrem Jiříkovským u klavíru.
Podpoříte album i koncerty?
Určitě. Je zatím plánované na jaro a tentokrát bych se chtěl zaměřit na malá města.
Hodně vzruchu vzbudila vaše nová podoba - žádný šátek a s dlouhými vlasy. Na obalu obou desek jste dokonce v klobouku, budete v něm i hrát?
Ne, určitě ně. Nemyslím, že bych měl vyměnit šátek za klobouk. Hraji bez pokrývky hlavy, nápad s kloboukem měl fotograf Robert Vano a mně se to také líbilo. Rozhodnutí o odložení šátku padlo již dříve, myslím, že sedm let je dost a život přináší změnu. To, že to vyšlo na dvořákovské album, jsem celkem uvítal, byla na to vhodná doba.
...
Co vás čeká letos a začátkem roku?
Koncert v Českých Budějovicích v místní katedrále jako poděkování za Cenu města, kterou jsem nedávno obdržel. Kromě dalších i v prosinci vánoční koncert v Jihlavě. Začátek roku strávím v USA a pak hraji v Německu vůbec poprvé houslový koncert Richarda Strausse, který se moc nehraje, takže se docela těším. V dubnu pak v Liverpoolu s Liborem Peškem Dvořákův houslový koncert. A nesmím zapomenout na únorový recitál v kostele Šimona a Judy v Praze s mozartovským programem v rámci Mozartova roku. ...
Mladá fronta Dnes, 18.11.2005 - Věra Drápelová
Houslistovi Pavlu Šporclovi vyšla u Supraphonu nová deska. Jsou na ní komorní skladby Antonína Dvořáka, které Šporcl natočil za klavírního doprovodu Petra Jiříkovského. "Vybral jsem opusy, které už jsem dříve hrál, a doplnil je skladbami, jako je Capriccio nebo Balada d moll, které jsem se musel naučit, protože se nehrají tak často," vysvětluje houslista.
Kompaktní disk by měl být první částí kompletu, jenž obsáhne souborné Dvořákovo dílo pro housle a klavír. "Na příští rok chystáme i dvořákovské turné, v jehož průběhu chceme navštívit hlavně menší česká města.
...
Kromě nových hudebních projektů představuje Šporcl v těchto dnech veřejnosti i svou novou image. Odložil totiž šátek, díky němuž před několika lety k sobě přitáhl pozornost hlavně mladší generace posluchačů, ale vyvolal i kritiku konzervativnější části hudební obce. "Rozhodně nikomu neustupuji. Už dlouho jsem přemýšlel, že by to chtělo změnu. Je mi jasné, že s šátkem na hlavě nemohu hrát do padesáti. Čekal jsem jen na příležitost a ta se naskytla se začátkem nové koncertní sezony a s novým albem," zdůrazňuje. Své pověsti nekonformního umělce, o němž se diskutuje nejen v hudebních souvislostech, však zůstává věrný. Občas se objevuje v černém klobouku s bílou stuhou. A nejen to. "Nechal jsem si uměle prodloužit vlasy. Teď čekám, až mi mé vlastní dorostou. Šátek jsem ale úplně nezavrhl, občas si ho ještě uvážu. Do fraku se však určitě neobléknu," ujišťuje houslista.