Houslista Pavel Šporcl - oficiální stránky

Pavel Sporcl

Pavel Šporcl - Desperádo klasické hudby

...
Když hrajete na koncertě a praskne vám struna, máte náhradní housle?
Když hraje houslista sám, nebo s klavírem, tak se koncert přeruší a houslista si jde do zákulisí natáhnout novou strunu. Když vystupuje s orchestrem, tak většinou - když se to povede - si vymění housle s koncertním mistrem. Na ty pak hraje, mezitím se na jeho housle dá struna nová, a v pauzičce si pak housle vezme zpátky. Mně osobně struna praskla na koncertě pouze jednou - bylo to v USA - a musím říct, že mě to hodně znervóznilo. A protože nechci, aby se mi to stalo na nějakém důležitém koncertě znovu, pokaždé dopředu měním alespoň tu nejtenčí, strunu E - ta praská nejčastěji.
Kolik vlastníte houslí?
Dvoje.
Není to málo?
Dobré koncertní housle jsou dost drahé. Já mám dvoje vynikající a to mi stačí.
Jaké housle máte?
Jedny mám od našeho nejlepšího houslaře Jana Špidlena z roku 2001, a pak mám housle, které postavil italský houslař Carcassi v roce 1749.
Ty musí mít dlouhou historii, víte o ní něco?
Vůbec nic. Jen jsem měl to štěstí, že se housle objevily a já je mohl koupit.
Kde se takové housle objeví?
To bývá různé - občas ve sbírce, občas třeba někde po sto letech na půdě. Všechny ještě objevené nejsou.
Chcete říct, že někdo na půdě objeví vzácné housle, vezme je do bazaru a bazarista pozná, že jsou housle za miliony?
To asi ne. Člověk prodávající v bazaru by to asi nepoznal přesně, ale houslaři to poznají.
Existuje třeba u houslařů nějaká čekací listina na dobré housle?
Ano, u současných skvělých a známých houslařů musíte na jejich nový nástroj čekat třeba dva roky. U starých nástrojů se člověk musí různě poptávat anebo je koupit v dražbě. Možností je samozřejmě hodně.
Kolik dobrých starých houslí dnes "běhá" po světě?
Neodvážím se říct nějaké číslo, protože starých nástrojů je ještě stále hodně, i když ne všechny jsou kvalitní. Ty nejlepší housle jsou nepředstavitelně drahé a může si je dovolit jen malé procento lidí. A jejich cena navíc stále stoupá. Mnoho takových houslí proto vlastní různé nadace nebo banky, které tyto nástroje zapůjčují.
Za takové zapůjčení se platí, nebo je to pro banku reklama?
Jednou jsem měl krátce půjčené housle od jedné nadace, a tam žádné půjčovné nebylo. Myslím, že umělec někdy platí pojištění, ale já sám takovou zkušenost nemám. Určitě to je u každé instituce různé a individuální.
Je pravda, že vám s koupí vašich italských houslí pomáhala jedna česká banka?
To je pravda. Myslím, že jsem první, komu se něco takového poštěstilo.
To jste prostě přišel do banky a řekl: "Chci půjčit na housle?"
Takhle jednoduché to samozřejmě nebylo, ale podařilo se to jen díky jedné bývalé a velmi kulturně založené člence představenstva. V takových institucích totiž skoro vždy závisí na jednotlivci. Může tam být člověk, který má rád divadlo a banka bude podporovat divadlo, přijde někdo jiný a bude podporovat sport.
Kde jste objevil housle z osmnáctého století?
Řekněme, že jsem měl prostě štěstí. U nás je dobrých houslí málo...
Závidíte někdy svým kolegům jejich housle?
No jasně, i když i ty moje housle jsou super. Ale když má třeba někdo stradivárky, závist je určitě na místě. Je krásné, když si pak na takový nástroj můžete zahrát.
...
...

Ukázka z rozhovoru z MF Plus 49/2005 - více v sekci Média (pro zobrazení celé prezentace aktivujte zobrazení Flash obsahu ve vašem prohlížeči)