ČASOPIS HARMONIE 2012: PRAŽSKÉ JARO 2012

...Musím říci, že Čajkovského koncert jsem ještě v tak čisté a sympatické podobě neslyšel. Pavel Šporcl zjevně dozrává ve velkého umělce.

Závěrečný koncert festivalu ve Smetanově síni Obecního domu byl věnovaný památce nedávno zesnulého houslisty Josefa Suka, za účasti Pavla Šporcla, Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK a dirigenta Zdeňka Mácala. Po slavnostních fanfárách zazněl Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 35 Petra Iljiče Čajkovského s houslistou Pavlem Šporclem (1973) v sólovém partu. Začínat závěr festivalu takto náročným koncertem je i pro zkušeného umělce velmi choulostivá věc a nedivil bych se případné sólistově opatrnosti či sevřenosti projevu. Pavel Šporcl však hned prvními tóny svého skvělého modrého nástroje od Jana Špidlena suverénně ovládl pódium a rozvinul první větu v překvapivě průzračné a svým způsobem nezvykle působivé podobě. Záhy bylo jasné, že umělec má do nejmenšího detailu promyšlenou a procítěnou koncepci, a že žádný tón není vystaven náhodě. V Čajkovského koncertu mi většinou vadí jakási vžitá interpretační deformace - vystupuje z ní imperiální bombastičnost prolnutá podivně naříkavou sentimentalitou a spoustou agogických a dynamických vzlyků, rubátových boulí a podobných vtíravých klišé. Toto vše zmizelo a housle modelovaly obrysy novoromantické skladby krásným nosným tónem v mužně dramatickém i lyrickém duchu, čistou linií bez falešné salonní sentimentality. Všechny fráze byly velmi přirozené a celek působil neobvykle lehce. Zvuk orchestru byl uměřený, hráči i dirigent sólistu citlivě sledovali a nikde jej svým zvukem nepřekrývali. Druhá věta se rozezpívala cudnou lyrikou, a přešla v jiskrné tempo závěrečné věty, pojaté i zahrané ve výsostně virtuózní podobě. Šporcl jí dodal světle vířící taneční lehkost, jakou spíše známe ze třetí věty Mendelssohnova koncertu. Musím říci, že Čajkovského koncert jsem ještě v tak čisté a sympatické podobě neslyšel. Pavel Šporcl zjevně dozrává ve velkého umělce.

FacebookYoutubeTwitter