KRITIKA Z FRANCOUZSKÉHO ČASOPISU CLASSICA 2/2014 (PŘEKLAD)

Pozoruhodná diskografie českého houslisty Pavla Šporcla zahrnuje právě tak velké houslové koncerty jakož i komorní recitály. Počínaje jeho albem nazvaným “A Paganini” a vydaným v roce 1999 u Ultraphonu byla vyzdvihována jeho všestranná technika, která mu umožňuje hrát i ty technicky nejnáročnější skladby, stejně tak jako jeho silně se projevující vědomě ikonoklastická osobnost. Od té doby se prezentuje jako obhájce a opěvovatel své země, což je vzhledem k bohatství českého houslového repertoáru rozumná volba. Tato hudba se na CD objevuje jen vzácně (kromě Dvořáka, Janáčka a Smetany samozřejmě), přestože je pozoruhodná. Ocitáme se daleko od vyšlapaných cest, ale jaký požitek! Šporcl věnoval nahrávku svému učiteli Václavu Snítilovi, přímému pokračovateli velkého virtuosa a pedagoga Ševčíka, a sám se tím zařadil do linie hudebníků, kteří uměli rozezpívat housle stejně srdcem jako i rozumem. Nebere se příliš vážně ani lehkomyslně, jak ukazuje tento recitál drobných skladeb, které zdobily koncertní sály jako salóny, soutěžní programy ale i filharmonické večery.
Pavel Šporcl neponechává při hře nic náhodě. Z jeho hry cítíme posedlost každičkým detailem, která však nic neubírá jeho vrozenému smyslu pro bezprostřednost. Při poslechu okamžitě podlehnete líbezně nostalgickému charakteru, který je tak typický pro hudební svět “Mittel Europa”; jako příklad uveďme Sérénade en ré majeur Jaroslava Kociána. Na těchto skladbách, jež jsou prosty okázalosti, ale rozhodně jim nechybí vzlet a inspirace, vás zaujme už jen radost a zpěv vyzařující z houslové hry. Spolu se svým věrným partnerem Petrem Jiříkovským se tu Šporcl projevuje jako komorní hudebník s něžným a hluboce lidským srdcem. Tato pečlivá a stylově ucelená nahrávka, jež je poctou ohromně muzikálnímu národu, přináší nádherné okamžiky štěstí, jako například v půvabném Intermezzu Pitoresque (opět od Kociána).
Posluchač se neubrání dojetí nad citlivostí, s jakou Šporcl vykresluje a modeluje své skladby. Díky romantismu předkládanému bez ostychu či přetvářky, bez vyumělkovanosti či falešného studu se stává jedinečným umělcem. Chceme přídavek!

FacebookYoutubeTwitter