PROBÍHÁ NAČÍTÁNÍ PREZENTACE...

RECENZE: PAVEL ŠPORCL DAL DO BACHA CELÉ SVÉ SRDCE

Jižní Čechy - Náročné skladby, které jsou vrcholem barokní houslové tvorby, hraje na nové desce českobudějovický rodák virtuózně a s lehkostí.

Je to vrchol barokní houslové tvorby: hudební formu sonát a partit pro housle přivedl Johann Sebastian Bach k dokonalosti. Kromě toho, že jsou náročné technicky, je jejich základním rysem silné polyfonické cítění, tedy reálný vícehlas ve tvaru, s nímž se nebylo možno v repertoáru sólových nástrojů do té doby setkat. Tato vícevrstevnost je velmi posluchačsky poutavá (a interpretačně velmi náročná). Housle vedle melodické linky, ze které často na povrch prosvítají témata vedená ve skrytých hlasech, zde doprovází samy sebe akordickým doprovodem. Výsledkem je bohatý souzvuk hlavních tónů melodie, podbarvený příhodným odstínem harmonie.

Jejich prvním interpretem byl na počátku 18. století sám skladatel. Vzhledem k tomu, že je prvotně psal pro sebe, nabízí se úvaha o jeho bravurní hře na housle, jež mohla být srovnatelná s jeho virtuózní hrou na varhany. V české hudbě se tyto skladby naposledy objevily před 45 lety v provedení jednoho z našich největších houslistů té doby, Josefa Suka. Kdo jiný by je měl nahrát dnes než Pavel Šporcl: nejvýznamnější český houslista, držitel státního vyznamenání a přímý pokračovatel tzv. České houslové školy (Otakar Ševčík – Jaroslav Kocian – Václav Snítil).

Pavel Šporcl nahrál na nové album sonáty a partity pro sólové housle od Johanna Sebastiana Bacha.Nahrávka Bachových sonát a partit pro sólové housle vychází u příležitosti 330. výročí skladatelova narození. Bach, vynikající barokní varhaník, houslista a cembalista, působil v době vzniku těchto skladeb jako dvorní kapelník v německém městě Köthen. Své výjimečné postavení ve službách knížete Leopolda von Anhalt-Köthena si později velmi pochvaloval: „Měl jsem laskavého a hudby stejně milovného jako znalého knížete. Domníval jsem se, že u něho zůstanu až do konce života.“

Netrvalo dlouho a tento stav se změnil. Zdali důležitější roli sehrál v roce 1721 Bachův druhý sňatek s Annou Magdalenou, dcerou dvorního hudebníka, nebo ochabnutí hudebního zájmu knížete po boku jeho druhé „amúzické“ kněžny, není známo. Doloženo zůstává, že skladatel odešel nejen z této pozice, ale i z Köthenu, kde strávil šest let. Na pozadí těchto událostí z let 1717–23 vznikla řada jeho světově významných sólových a komorních skladeb pro klávesové nástroje a housle, stejně jako Knížka skladeb pro Annu Magdalenu Bachovou, jeden z prvních didakticky laděných klavírních cyklů v dějinách hudby.

Šporclova nahrávka dvou CD vznikla v prostorách modlitebny Českobratrské církve evangelické v Praze. Zahrnuje šest skladeb pro sólové housle bez jakéhokoli doprovodu, což bylo zvláště v době jejich vzniku dosti výjimečné. Tři chrámové sonáty, dobově označované jako sonata da chiesa, obsahují vždy čtyři věty. Z valné většiny sonát jejich počáteční pomalou větu, s mnohdy tesklivým nábojem, dokreslují disharmonické souzvuky. Druhá část pracuje s výraznou hlavní melodií postupně se obměňující a opakující ve všech hlasech. Při pozornějším poslechu lze zachytit i „skrytou“ melodii v akordickém doprovodu. Následující věta s vážnějším charakterem překvapí technicky výborně zvládnutými přechody mezi výškovými polohami. Závěrečnou část v rychlém tempu je možno vnímat jako logické vyvrcholení a umocnění zážitku.

Sonáty se pravidelně střídají se třemi partitami (což je jiné označení pro suitu) sestávajících z tehdy běžných tanečních vět, jako byly sarabanda, gavota, menuet nebo chaconne. Posluchač ocení zejména různorodost a barevnost, jež provzdušňují barokní atmosféru. Chaconne, původně španělská taneční píseň, se v závěru 2. partity svou délkou a propracovaností řadí k nejnáročnějším vůbec. Za pozornost stojí základní schéma postavené na melodii vrchního hlasu doplněné proměnlivým basem, které se 64krát opakuje s neustálým obměňováním hráčských a výrazových možností. I přesto interpetuje Pavel Šporcl skladbu velmi zdařile, s lehkostí a srdcem.

Pro jeho pojetí platí následující: srdečnost, neopakovatelný přednes, výrazová přesvědčivost a virtuózní technika. Budějovický rodák navíc o této nahrávce delší dobu snil, ačkoli se musel porvat se stylem, s technikou, na koncertech i s pamětí. Pavel Šporcl říká: „Do nahrávky jsem dal celé své srdce a ty nejniternější pocity.“ A je to pravda.

Pavel Šporcl – Johann Sebastian Bach: Sonáty a partity pro sólové housle. Celkový čas 2:28, Supraphon, Praha, 2015, 249 Kč.

JAROSLAVA RODIČOVÁ
Autorka je muzikolog

Hodnocení Deníku: 100%
Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/recenze-pavel-sporcl-dal-do-bacha-cele-sve-srdce-20151202.html

FacebookYoutubeTwitter